Březen

Pondělí 9.3.2009

Ráno jsme opět zaspali,  ten posun času nás nějak likviduje. Do toho se Gabě po dlouhé odmlce nechtělo do školky, takže jsme nestihli školní autobus a museli jsme jít pěšky.

Odpoledne přišla na návštěvu Barbara, moje učitelka angličtiny a udělala mi ohromnou radost dárkem, protože narozdíl od ostatních návštěv nepřinesla žádný alkohol, ale nádhernou kytici :-). S Barbarou se moc pěkně povídalo, není komerčně a materiálně smýšlející američankou. Hodně cestuje a má ráda děti, takže jsme neměli problém najít společné téma. K povídání jsme si udělali bramboráky, které znala z doby, kdy žila v Německu a měla z nich velikou radost. Hned vyzvídala recept, že by je ráda udělala někdy doma.

Čtvrtek 12.3.2009

Bylo dost mrazivé počasí, ale slunečno, tak jsme vyzvedli tátu z práce (ve čtvrtek mám auto já, kvůli Gábinčině tancování) a jeli do Glacial Park. Moc jsem se tam těšila, je to moje nejoblíbenější místo v Americe a za celou zimu jsme se tam pořádně nepodívali.

Podařilo se nám udržet Edíka bdělého, takže jsme nebrali kočár a Eda pěkně ťapal. Původně to vypadalo, že budeme rádi, když projdeme jen nejkratší okruh, ale Gábinka chtěla na kopec s výhledy a Edík se vidinou šplhání do prudkého svahu také nadchnul, tak jsme se tam vydali. Z původního návrhu, že se rohlédneme a vrátíme zpět na původní cestu, sešlo hned, jak jsme vyšplhali nahoru. Bylo tam nádherně a pěšina neodolatelně lákala k procházce po hřebeni. Šli jsme po ní, sešli z kopce, minuli turistickou cestu, která ji křížila a vydali se na další vrchol, cestou nám dosud neznámou. Postupovali jsme pomalu úzkou pěšinou vyšlapanou ve vysoké trávě a křoví, kolem nás byly vysoké duby a jinak nic. Ticho a klid.

Užívali jsme si to, takhle je nám vždycky nejlíp, uprostřed přírody, nerušeni civilizací. Cesta „divočinou“ ale netrvala příliš dlouho, pěšina nás vyvedla opět na turistickou cestu, kde jsme zjistili, že jsme šli po zakázané cestě :-).

Dostali jsme se na cestu, po které jsme ještě nikdy nešli, takže tu pro nás bylo vše nové. Vybrali jsme si jeden směr s tím, že uvidíme, kam dojdeme :-). Nepospíchali jsme, bylo nám dobře. Gába pořád bojovala s klacíky a větvemi a Eda statečně ťapal. Venku jsou děti vždycky nejspokojenější, což my ostatně také. Obzvlášť, když nemusíme „zakopávat“ o další turisty a výletníky. Nahrávalo nám chladné počasí i skutečnost, že bylo odpoledne všedního dne, takže jsme v parku nepotkali nikoho.

Na nové cestě jsme narazili na informační ceduli, ze které jsme se dozvěděli něco o místních savanách:

Savany - Zmizely dřív, než stihly někomu chybět

Dubové hájky byly rozesety po savanách (rozlehlé pláně plné travin a květin) středozápadu až do 18. Století. Časté ohně je udržovaly otevřené a i indiáni je čas od času vypalovali, aby se jim tu lépe lovilo. Osadníci zde začali budovat města a osady, ohně hasili, duby káceli na stavbu srubů a traviny spásaly jejich ovce a krávy. Savany skoro vymizely a zbylo pouze pár dubových hájků. Nyní je Glacial park unikátním místem, kam se původní savany postupně vrací.

Vyšli jsme na louky nad jezery. Kromě nádherných výhledů tam byla i pořádná zima, takže se má pohoda začla měnit v potřebu schovat se někam do tepla, protože při tempu Edí chůze se člověk pohybem moc nezahřeje :-(.

Sešli jsme k jezeru, podél nějž jsme se vraceli k autu. Nepostupovali jsme příliš rychle, protože Eda začínal být po dvou hodinách nepřerušované chůze unavený.

U jezera, asi čtyři minuty od auta, si našel pařez, na který si vylezl, usadil se a nechtěl jít dál :-). Přemluvili jsme ho, teda spíš jsme ho nalákali na ňaminku v autě, takže na parkoviště nakonec došel. Jak uviděl auto, začal dokonce i utíkat, ale nedoběhnul, zastavil se a povídal, že nemůže, že je unavený :-). To Gába měla energie na rozdávání, takže zatím co Eda pomalu kráčel k autu, ona vylezla na jakýsi suchý kmen a houpala se na něm jako opička :-).

Více fotek na: https://pidahrabal.rajce.idnes.cz/058_Glacial_Park_12.3.2009/

V autě Eda usnul a nevzbuilo ho ani přenášení do postele. Gábinku ještě čekal ve školce Večer s matematikou.  Opět se jednalo o asi 5 stanovišť na kterých rodiče s dětmi trénovali různé matematické dovednosti (odhad množství, měření, slovní úlohy, počítání, posloupnosti a matematické hry na počítači - to šlo Gabě nejlépe).

Pátek 13.3.2009

Eda prospal až do rána a když jsme děti budili, byl nevzbuditelný. Gába reagovala, ale vstát nedokázala, tak jsme je nechali, ať si odpočinou. Eda se probudil po půl deváté, Gábinka vstala krátce před devátou. Docela slušně jsme je „zrušili“ :-).